ZÁCHRANA RUKOPISŮ

2.11.2021 | Archiv 2021, Novinky

Když v roce 2009 vznikl na půdě UNESCO program „Seznam národních nehmotných statků“ v němž figurovala řemesla, lidové tradice a další projevy lidové kultury, přihlásila se do tohoto široce obsáhlého projektu, i Česká Republika. V tomto případě nejde o tradičně prezentované lidové slavnosti, ale o historii voroplavby. Stejně jako lidové slavnosti je i tato tradice rozšířena prakticky po celém světě. S tím zcela logicky souvisí domácí technologie stavby vorů, a jejich narůstající potenciál, mající zásadní vliv na vývoj evropské kultury. Doprava požadovaného množství dřeva, jako základního materiálu, nejen pro výstavbu měst, ale i dalších technologií (hutnictví, kovářství), do jisté míry určovala budoucí vývoj, jak technologický, tak s tím související i vývoj kulturní. Tento dosud málo prozkoumaný aspekt vlivu voroplavby na vývoj evropské kultury se odrazil ve společném programu, který pod patronací p. Angel Portet i Boiaxeru (předseda mezinárodní vorařské asociace (IATR) v roce 2015 uvedl: „Bude nutné provést masivnější výzkum v archivech a v dalších historických pramench. Dá se předpokládat, že tak získáme mnoho dalších informací, dokumentů a fotografií, které budou zveřejněny v budoucích publikacích“. Z této výzvy vychází i Vltavan-Čechy, v jehož možnostech je oslovit všechny členy tohoto sdružení. Je smutnou skutečností, že odcházejí poslední žijící plavci (V. Husa), ale jejich zkušenosti, vzpomínky a především autentické dokumenty je pro budoucí odkaz nutné zachovat. Ačkoliv v rodinách členů těchto spolků trvá vzpomínka na plavecké předky, je velmi pravděpodobné předpokládat, že nová generace při kontaktu s písemnostmi v případném dědickém řízení nerozpozná historickou hodnotu rukopisu a klidně jej v dobrém úmyslu zlikviduje. Obracím se proto na instituce, mající v gesci zachování kulturního dědictví, zda-li by bylo možné v případě získání rukopisu jakéhokoliv plavce, převést jej do digitální podoby. Tím by zůstal rukopis nejen v rukou dědiců, ale současně...