Vltavan Davle

  Vítejte na stránkách spolku „VLTAVAN DAVLE“
Spolek Vltavan Davle byl založen 26.12.1896 v Hotelu Pivovar v Davli. V počátcích spolek podporoval postižené rodiny plavců, šífařů v době nemoci, nebo jejich úmrtí. Po zániku vorařství a šífařství v důsledku výstavby přehrad se zaměření spolkové činnosti výrazně změnilo. Hlavní náplní spolku se stalo udržování tradic a činnost je směřována do kulturní oblasti pořádáním řady zajímavých akcí pro své členy a příznivce. Důležitou součástí spolku je spolupráce s ostatními vltavanskými spolky – Purkarec, Štěchovice a Praha. Také aktivně spolupracuje s Městysem Davle i dalšími místními spolky a institucemi jako je škola a školka. Všechny vltavanské spolky zašťiťuje svaz vltavanských spolků „Vltavan Čechy“ . Zároveň jsme členy Evropské mezinárodní asociace ( IATR). Našemu spolku se v roce 2016 podařilo dostat vorařství na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Středočeského kraje a v roce 2017 na seznam Ministerstva kultury ČR. Oceněním dlouhodobé spolupráce od IATR je titul „Mezinárodní vorařská obec“ který Davle získala v roce 2014. V Českých zemích má vorařství dlouholetou tradici již od 11. století. 1.12.2022 byla tradice vorařství zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Společně s Českou republikou nominaci připravily Španělsko, Německo, Rakousko Polsko a Lotyšsko.

previous arrow
next arrow
previous arrownext arrow
             

ZÁCHRANA RUKOPISŮ

2.11.2021 | Archiv 2021, Novinky

Když v roce 2009 vznikl na půdě UNESCO program „Seznam národních nehmotných statků“ v němž figurovala řemesla, lidové tradice a další projevy lidové kultury, přihlásila se do tohoto široce obsáhlého projektu, i Česká Republika. V tomto případě nejde o tradičně prezentované lidové slavnosti, ale o historii voroplavby. Stejně jako lidové slavnosti je i tato tradice rozšířena prakticky po celém světě. S tím zcela logicky souvisí domácí technologie stavby vorů, a jejich narůstající potenciál, mající zásadní vliv na vývoj evropské kultury. Doprava požadovaného množství dřeva, jako základního materiálu, nejen pro výstavbu měst, ale i dalších technologií (hutnictví, kovářství), do jisté míry určovala budoucí vývoj, jak technologický, tak s tím související i vývoj kulturní. Tento dosud málo prozkoumaný aspekt vlivu voroplavby na vývoj evropské kultury se odrazil ve společném programu, který pod patronací p. Angel Portet i Boiaxeru (předseda mezinárodní vorařské asociace (IATR) v roce 2015 uvedl: „Bude nutné provést masivnější výzkum v archivech a v dalších historických pramench. Dá se předpokládat, že tak získáme mnoho dalších informací, dokumentů a fotografií, které budou zveřejněny v budoucích publikacích“. Z této výzvy vychází i Vltavan-Čechy, v jehož možnostech je oslovit všechny členy tohoto sdružení. Je smutnou skutečností, že odcházejí poslední žijící plavci (V. Husa), ale jejich zkušenosti, vzpomínky a především autentické dokumenty je pro budoucí odkaz nutné zachovat. Ačkoliv v rodinách členů těchto spolků trvá vzpomínka na plavecké předky, je velmi pravděpodobné předpokládat, že nová generace při kontaktu s písemnostmi v případném dědickém řízení nerozpozná historickou hodnotu rukopisu a klidně jej v dobrém úmyslu zlikviduje. Obracím se proto na instituce, mající v gesci zachování kulturního dědictví, zda-li by bylo možné v případě získání rukopisu jakéhokoliv plavce, převést jej do digitální podoby. Tím by zůstal rukopis nejen v rukou dědiců, ale současně... více