Když v roce 2009 vznikl na půdě UNESCO program „Seznam národních nehmotných statků“ v němž figurovala řemesla, lidové tradice a další projevy lidové kultury, přihlásila se do tohoto široce obsáhlého projektu, i Česká Republika.
V tomto případě nejde o tradičně prezentované lidové slavnosti, ale o historii voroplavby. Stejně jako lidové slavnosti je i tato tradice rozšířena prakticky po celém světě. S tím zcela logicky souvisí domácí technologie stavby vorů, a jejich narůstající potenciál, mající zásadní vliv na vývoj evropské kultury.
Doprava požadovaného množství dřeva, jako základního materiálu, nejen pro výstavbu měst, ale i dalších technologií (hutnictví, kovářství), do jisté míry určovala budoucí vývoj, jak technologický, tak s tím související i vývoj kulturní.
Tento dosud málo prozkoumaný aspekt vlivu voroplavby na vývoj evropské kultury se odrazil ve společném programu, který pod patronací p. Angel Portet i Boiaxeru (předseda mezinárodní vorařské asociace (IATR) v roce 2015 uvedl:
„Bude nutné provést masivnější výzkum v archivech a v dalších historických pramench. Dá se předpokládat, že tak získáme mnoho dalších informací, dokumentů a fotografií, které budou zveřejněny v budoucích publikacích“.
Z této výzvy vychází i Vltavan-Čechy, v jehož možnostech je oslovit všechny členy tohoto sdružení. Je smutnou skutečností, že odcházejí poslední žijící plavci (V. Husa), ale jejich zkušenosti, vzpomínky a především autentické dokumenty je pro budoucí odkaz nutné zachovat.
Ačkoliv v rodinách členů těchto spolků trvá vzpomínka na plavecké předky, je velmi pravděpodobné předpokládat, že nová generace při kontaktu s písemnostmi v případném dědickém řízení nerozpozná historickou hodnotu rukopisu a klidně jej v dobrém úmyslu zlikviduje.
Obracím se proto na instituce, mající v gesci zachování kulturního dědictví, zda-li by bylo možné v případě získání rukopisu jakéhokoliv plavce, převést jej do digitální podoby.
Tím by zůstal rukopis nejen v rukou dědiců, ale současně by bylo možné předložit jej odborné i laické veřejnosti v digitální podobě. Pro badatelské účely se tak nabízí možnost, vydat tiskem větší soubor plaveckých kronik. Tento předpoklad se potvrdil zcela nedávno.
V rukopisech i ve vzpomínkách plavců se často opakovala informace o léčivé bylině, která se vyskytovala na jediném místě ve Svatojanských proudech, které plavci říkali „trank“. O jejích léčivých účincích se zmiňuje více plavců, a podle vyprávění měla neuvěřitelně silné léčivé účinky, především na povrchová poranění, ale rovněž i na kloubní nemoci. Trvalo relativně dlouho, nežli se zjistilo, o jakou rostlinu jde. V několika vyprávěních byl i její popis, nicméně byl tak neurčitý, že identifikace byla nemožná. Až v případě rukopisu K.Landíka (plavec z Kořenska), byla popsána tak detailně, že botanici bez problémů určili, že jde o „podražec křovištní“, v Čechách mimořádně vzácnou bylinu. Právě díky informacím v plaveckých pamětech je možné objevovat dávno zapomenuté informace.
Například časté zmínky o mzdách plavců, nás informují o platových podmínkách tohoto řemesla. Podrobné jsou například i informace o stravování během plaveb. Těch detailů je pochopitelně daleko více a není nutné je jmenovat všechny.
Evropská voroplavba je spojena s mnoha různými kulturami a geografickými podmínkami. Vydáním plaveckých kronik z českého prostředí by umožnilo nahlédnout do historie plavců z našeho území a doplnit tak detailní informace o jejich životě v minulém a předminulém století. Tím by se dostal obraz českých plavců pod podvědomí nejen české společnosti, ale v širším kontextu i do podvědomí v evropského.