Zpráva o konferenci k 30. výročí IATR v Praze
Mimořádnou událostí v této nelehké době byla konference k 30. výročí založení IATR, která se konala ve dnech 3.–4. září 2021 v České republice. V Praze a okolí se sešlo přibližně 100 účastníků z České republiky, Německa, Itálie, Španělska, Rakouska, Finska, Francie a Polska, aby důstojně oslavili výročí založení Mezinárodní vorařské asociace (IATR).
Dvoudenní akci dobře připravil a zorganizoval první viceprezident IATR Jaroslav Camplík jako předseda zastřešující organizace Vltavan Čechy a čeští přátelé vorařů z Prahy a okolí. Mezi nimi nechyběl ani Spolek „Vltavan“ v Praze, který v té době slavil 150. výročí svého založení. Všichni účastníci si pochvalovali výbornou organizaci.
V úvodu setkání vystoupily vysoce postavené osobnosti české politiky, společnosti a byznysu: Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský, poslankyně Parlamentu ČR Věra Kovářová, senátor Petr Štěpánek, Věra Svobodová z Ministerstva kultury ČR a Petr Kubala, generální ředitel státního podniku Povodí Vltavy. Kardinál Duka ocenil zejména aktivní práci spolků a udržování tradic.
Čestný prezident IATR Angel Portet hovořil o historickém vývoji, zejména o cestě k nominaci vorařství na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Zvláště ocenil dokončení knihy Evropské cesty dřeva a vody.
Pokladník IATR Johann Kuhn ze spolku Drautaler Flößern z Korutan/Rakouska podal přehled pohnuté historie spolku. Dozvěděli jsme se – a mohli si to přečíst v rozdané brožuře – že k oficiálnímu založení došlo v roce 1991 po třech letech příprav v údolí řeky Drávy. Prvním předsedou byl Umberto Olivier (1993–1997) z Codissaga na řece Piavě v Itálii.
První viceprezident IATR a prezident Vltavana Čechy Jaroslav Camplík ve svém projevu vzdal hold 150leté tradici pražských plavců. Spolek byl založen 11. června 1871, čímž se stal jedním z nejstarších vorařských spolků v Evropě. Dřevařství a plavení dříví se na Vltavě úspěšně rozvíjelo po staletí a vždy bylo spojeno s těžkou a nebezpečnou prací lidí na řece a podél ní. Bylo tedy potřeba založit spolek pro vzájemnou pomoc a podporu. Proto také „lidé od řeky“ využili příležitosti, kterou jim poskytl nový zákon o zakládání dělnických a svépomocných spolků v druhé polovině 19. století. Spolek sdružoval lidi mnoha profesí, kteří se podíleli na těžké práci na Vltavě; byli to voraři, rybáři, lodníci a přístavní dělníci. Hlavním důvodem založení spolku byla společná pomoc a charitativní činnost. Od samého počátku se však podílel na mnoha vlasteneckých a kulturních akcích.
Členové spolku se zasazují o obohacení společenského a kulturního života Prahy. To zahrnuje mnoho aktivit na řece, ale i na dalších místech. Udržují tradici lidí na řece a předávají ji dalším generacím.
Poté prezident IATR Frank Thiel informoval o budoucích aktivitách mezinárodní organizace a o stavu žádosti šesti zemí – České republiky, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska a Španělska – o zápis vorařství na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Ocenil práci Jaroslava Camplíka a Bernda Kramera při přípravě dokumentů a významnou roli polského ministerstva kultury, jmenovitě Joanny Cichy-Kuczyńské. Komise UNESCO již v červenci 2021 oznámila, že tuto nadnárodní nominace již zvažuje pro případný zápis v roce 2022. Veškeré aktivity našich členských spolků v následujících měsících je proto třeba považovat za konkrétní příspěvek k podpoře úspěšné nominace.
Nový předseda asociace rovněž informoval o výsledcích valné hromady. Představil členy nově zvoleného předsednictva a hovořil o krocích provedených od valné hromady. Doufejme, že příští Mezinárodní vorařské dny jako zásadní aktivity, například v Sarajevu (Bosna a Hercegovina) v roce 2022, ve Wolfratshausenu (Německo) v roce 2023, v Liekse (Finsko) v roce 2024 a v Laspuně (Španělsko) v roce 2025, se opět nestanou obětí coronavirových omezení. Kromě toho je třeba navázat více kontaktů s dalšími zeměmi, kde se plavení dřeva dodnes aktivně provozuje, a aktivně je tak zapojit do mezinárodní komunity vorařů. Úspěšným příkladem je kanadské Sdružení Colombo 1806. Je třeba zdůraznit také roli žen v práci spolku, což již prokázal spolek Wolfratshauser Flößerstraße e. V. se svou předsedkyní Gabriele Rüth a spolek Finowfurt s předsedkyní Ramonou Berger. Název našeho mezinárodního svazu hovoří pouze o „vorařích“, ale do budoucna chceme i prostřednictvím názvu zdůraznit aktivní spolupráci různých pohlaví. Plánuje se také širší rozvoj mezinárodní výměny mladých vorařů a vorařek. Rovněž se připravuje internetový slovník, v němž budou vorařské termíny přeloženy z příslušných národních jazyků. Zatraktivnit se má také domovská stránka a informace na sociálních sítích by měly být zajímavé zejména pro mladé lidi.
Na památku obdržely přítomné spolky pamětní medaile a vlajku s daty výročí. Zvláštní pocty se dostalo pozvaným čestným hostům Angelovi Portetovi (Španělsko), Rolandu Köstnerovi (Rakousko) a Georgu Geigerovi (Německo). Těmto osobám – stejně jako dalším, které se z věkových a zdravotních důvodů nemohly zúčastnit – byla udělena pamětní medaile 30 let IATR za jejich dlouholetou práci pro Mezinárodní asociaci. Jaroslav Camplík a Bernd Kramer obdrželi za svou aktivní práci ve funkci prezidentů čestné dary předsednictva. Poděkování za intenzivní podporu při přípravě podkladů pro nominaci do seznamu UNESCO obdržel také Andrzej Szoszkiewicz z polského ministerstva kultury. Novému prezidentu Franku Thielovi udělil Spolek Vltavan Davle prostřednictvím svého předsedy Josefa Bílka medaili svatého Jana Nepomuckého za zásluhy o tradice vorařství.
Dary předali hostitelům, tedy IATR a spolku Vltavan Čechy, také přítomní hosté a spolky. Kardinál Duka věnoval hodnotný knižní dar, spolky z jednotlivých zemí přivezly typické regionální výrobky a vorařské náčiní.
Na setkání byla k dispozici informativní bohatě ilustrovaná kniha IATR Evropské cesty dřeva a vody. Kniha na 168 stranách popisuje tradice plavení dřeva v Německu, Rakousku, Slovinsku, Španělsku, Finsku, Francii, Itálii, Lotyšsku, Polsku, Rumunsku, Rusku a České republice. Zakoupit bylo možné také reprezentativní pamětní minci.
Den byl zakončen příjemným posezením v tanečním sále pivovaru Staropramen na pražském Smíchově, který byl vyzdoben historickými prapory. Čas byl využit k intenzivním diskusím a výměně zkušeností.
V sobotu se uskutečnila prohlídka Pražského hradu, Svatovítské katedrály a exkurze do Třebenic. Nejprve se hosté zúčastnili okružní plavby na kolesovém parníku romantickým údolím Vltavy po štěchovické přehradě. Poté se shromáždili u zrekonstruovaného Ferdinandova sloupu a sochy svatého Jana Nepomuckého, kde proběhl slavnostní akt předání titulu Mezinárodní vorařská obec obci Slapy – cetifikátu a vlajky IATR. Tuto poctu vykonal vicepresident Bernd Kramer a předal insignie starostovi obce Slapy Františku Neužilovi. Poté emeritní opat premonstrátského kláštera na Strahově Michael Josef Pojezdný požehnal soše svatého Jana Nepomuckého a nedalekému Ferdinandovu sloupu. Tím byl oficiální program konference ukončen.
Všichni účastníci byli potěšeni, že se toto mezinárodní setkání mohlo uskutečnit i v covidových podmínkách. Živá osobní výměna zkušeností vorařské komunity v posledních dvou letech chyběla. Naše mezinárodní společenství úspěšně ukázalo, že přímá setkání se mohou konat v souladu s právními omezeními, avšak videokonference pomohly udržet vzájemnou komunikaci bez přerušení.
Po této konferenci se 25. září 2021 uskutečnily vlastní oslavy 150. výročí založení pražského Vltavana, rovněž v Praze, s průvodem spřátelených spolků, s návštěvou památných míst a příslušných poct a s následným slavnostním shromážděním na historickém parníku Vyšehrad. Na této akci se vzpomínalo na historii a byli oceněni zasloužilí členové a partneři. Prezident IATR Frank Thiel mohl předat starostce Prahy 2 Janě Černochové certifikát a vlajku na znamení jmenování Prahy 2 Mezinárodním voražským městem a poděkovat členským spolkům Vltavana Čechy za jejich aktivní činnost. Tato akce byla zároveň velmi úspěšnou oslavou vorařských spolků v roce 2021.