ZÁCHRANA RUKOPISŮ

2.11.2021 | Archiv 2021, Novinky

Když v roce 2009 vznikl na půdě UNESCO program „Seznam národních nehmotných statků“ v němž figurovala řemesla, lidové tradice a další projevy lidové kultury, přihlásila se do tohoto široce obsáhlého projektu, i Česká Republika. V tomto případě nejde o tradičně prezentované lidové slavnosti, ale o historii voroplavby. Stejně jako lidové slavnosti je i tato tradice rozšířena prakticky po celém světě. S tím zcela logicky souvisí domácí technologie stavby vorů, a jejich narůstající potenciál, mající zásadní vliv na vývoj evropské kultury. Doprava požadovaného množství dřeva, jako základního materiálu, nejen pro výstavbu měst, ale i dalších technologií (hutnictví, kovářství), do jisté míry určovala budoucí vývoj, jak technologický, tak s tím související i vývoj kulturní. Tento dosud málo prozkoumaný aspekt vlivu voroplavby na vývoj evropské kultury se odrazil ve společném programu, který pod patronací p. Angel Portet i Boiaxeru (předseda mezinárodní vorařské asociace (IATR) v roce 2015 uvedl: „Bude nutné provést masivnější výzkum v archivech a v dalších historických pramench. Dá se předpokládat, že tak získáme mnoho dalších informací, dokumentů a fotografií, které budou zveřejněny v budoucích publikacích“. Z této výzvy vychází i Vltavan-Čechy, v jehož možnostech je oslovit všechny členy tohoto sdružení. Je smutnou skutečností, že odcházejí poslední žijící plavci (V. Husa), ale jejich zkušenosti, vzpomínky a především autentické dokumenty je pro budoucí odkaz nutné zachovat. Ačkoliv v rodinách členů těchto spolků trvá vzpomínka na plavecké předky, je velmi pravděpodobné předpokládat, že nová generace při kontaktu s písemnostmi v případném dědickém řízení nerozpozná historickou hodnotu rukopisu a klidně jej v dobrém úmyslu zlikviduje. Obracím se proto na instituce, mající v gesci zachování kulturního dědictví, zda-li by bylo možné v případě získání rukopisu jakéhokoliv plavce, převést jej do digitální podoby. Tím by zůstal rukopis nejen v rukou dědiců, ale současně...

30. výročí IATR

4.10.2021 | Archiv 2021, Novinky

30.výročí Mezinárodní vorařské asociace (IATR) Vorařství, jako, řemeslo má dalekou historii. Začalo se provozovat už v 11. století. V té době jiný způsob přepravy dřeva neexistoval a i později byla doprava po vodě nejlevnější alternativou. Takto se dříví, ale i jiné materiály, dopravovalo po všech světových řekách. Aby se udržela tradice tohoto řemesla byl v roce 1989 ve Španělsku v Barceloně položen základní kámen Mezinárodní asociace vorařů . Sdružení bylo oficiálně založeno 1.9.1991 v rakouském Spittalu za účasti 12 zemí Evropy. Status byl podepsán v Benátsku 5. 9.1992. Od té doby se členové tohoto Mezinárodního sdružení scházejí každý rok vždy v jiné zemi, kde se konají konference a přátelská setkání. Letošní 30. jubilejní setkání se konalo 3.9.2021 v Praze v sále Smíchovského pivovaru. Z 11 států se zúčastnilo 7 delegací ze Španělska, Francie, Itálie, Německa, Rakouska, Finska a České republiky. Jako hosté se zúčastnili : Kardinál Dominik Duka, senátor Ing. Petr Štěpánek, poslankyně Parlamentu ČR Ing.Věra Kovářová, generální ředitel Povodí Vltavy Ing. Petr Kubala, ředitelka Státní plavební správy Mgr. Klára Němcová, MK Mgr. Martina Svobodová, ředitel SOŠ Volyně Ing. Homola, zástupce SOŠ Jarov Praha a delegáti jednotlivých Vltavanských spolků. Konferenci zahájil viceprezident sdružení Ing. Jaroslav Camplík a poté převzal řízení prezident IATR Dr. Frank Thiel z Německa. Hlavním bodem konference byla informace o podané nominaci Vorařství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCA. Podalo ji 6 států – Španělsko, Německo, Rakousko, Česká republika, Polsko a Lotyšsko. Hosté vystoupili s krátkými projevy a potom byla spolkům předána ocenění za udržování tradic voroplavby. Druhý den si zahraniční účastníci prohlédli Pražský hrad a poté se přemístili autobusy do Třebenic pod Slapskou přehradu, kde...